Catalunya 2005 – den osmý a devátý – Římani v Galii a cesta domů
9.7.2005 balíme kufry a uklízíme domeček v Beguru. Odvážíme klíče do pobočky cestovní kanceláře a před námi je dlouhá cesta domů. jako u všech našich cest ji hodláme využít a vidět ještě něco pěkného ve Francii.
Po cestě nás čeká návštěva dalšího musea Salvátora Dalího v přístavu Cadaques, v zátoce Port Ligat, kde Salvátor bydlel od roku 1930 až do smrti Galy v roce 1982, kdy se přestěhoval do Půbolu. Cadaquesu dominuje bílá masa kostela Santa María a kromě asi nejznámějšího obyvatele Dalího, tam pobývali i další známí surrealisti a přátelé Dalího jako Marcel Duchamp a Antonio Pixtot.
Z Cadaques pokračujeme podél pobřeží k francouzským hranicím a dál už po dálnici směrem na město Nimes, kde chceme navštívit jeden z nejlépe zachovaných římských chrámů na světě, jménem Maison Carrée, římskou arénu a hlavně akvadukt Pont du Gard. Chrám pochází z roku 16 před Kristem a zachoval se jako jeden z mála původních chrámů, když došlo v Římě ke změně státního náboženství. Od čtvrtého století je tedy křesťanským kostelem a zachoval se krásně až do dnešní doby.
Aréna je poněkud mladší, vznikla okolo roku 100 našeho letopočtu, je 133 metrů dlouhá, 101 metrů široká a 21 metrů vysoká. Stejně jako v předchozím případě je aréna úžasně zachovaná.
Ovšem zdaleka největší a nejobdivuhodnější římská památka v Provence je akvadukt vedoucí vodu do Nimes od pramenů vzdálenách 48 kilometrů! Součástí akvaduktu je 275 metrů dlouhý most přes řeku Gard. Výška této stavby je 49 metrů a dojem který budí, když k mostu přicházíte je neskutečný. Ta stavba je ohromná a připomíná nám, jak před nástupem nového náboženství, středověku a špíny existovala civilizace, která byla schopná stavět podobné stavby a zásobovat obyvatelstvo čistou vodou a tu špinavou odvádět kanalizací pryč. Fotíme se u akvaduktu a přecházíme ho na druhou stranu, kde lezeme až k jeho úpatí, kudy původně proudila voda.
Z určitého úhlu pohledu a díky vegetaci okolo si připadám jak před nějakou mayskou památkou v Guatemale.
Blíží se večer a tak ukončujeme svoje obdivování akvaduktu a míříme zpět na parkoviště a pak pokračujeme směrem na Lyon. Pozdě večer nás napadá geniální nápad si zkrátit cestu přes Švýcarsko. Vzhledem k pokročilé době a stupni utahanosti asi ve tři hodiny ráno přespáváme u ženevského jezera. Ráno si celí zlámaní a vymrzlí (David v noci otevřel okno) dáváme snídani na břehu jezera a poté pokračujeme přes Stutgart a Norimberk zpátky domů.
Španělsko bylo fantastické a když se nad ním s odstupem času zamýšlím, můžu ho jedině doporučit. Sandra z něj byla nadšená už od začátku.
(No Ratings Yet)
Loading...
