Korsika 2006 – den čtvrtý – Ajaccio a Filitosa

Ráno vstáváme do krásného slunečného dne a na moři jsou vidět delfíni – na to nás upozornil dědula z vedlejšího obytného vozu. Seděl tam s dalekohledem a jakmile je objevil, začal vzrušeně vyřvávat. Jdeme se podívat na ostrovy pirátů a ve dne to tam vypadá mnohem líp a všemu dominuje klasicky strážní věž. Do Ajaccia to je asi 5 minut autem, takže jedeme na průzkum Napoleonova města. Všude jsou nějaké připomínky tohoto největšího rodáka Korsiky – sochy stojícího Napoleona, jezdecká socha a jeho rodný dům, kde v zahradě mezi květy je busta malého Napoleona – rozhodně to nevypadá jako pomník masového vraha, spíš jako busta nějakého umělce…

Jedeme pak do vnitrozemí po D302 k megalitickému nalezišti Filitosa kde na nás čekají desítky menhirů. Odbočujeme z hlavní silnice a auto začíná blikat – málo benzínu, ale jedeme dál a doufáme, že Filitosa není moc daleko. Konečně se objevuje cíl naší cesty a my parkujeme u vstupu na naleziště. Platíme vstupné 5 euro na osobu a už šlapeme na louce mezi kravinci po kamenech starých tisíce let. cesty nás krásně vedou od jedné zajímavosti k další.

Menhiry mají obličeje …

a vypadají tak trošku jako kamenné penisy …

Samozřejmě, že zrovna tady se nám postupně vybíjejí oba fotoaparáty, ale naštěstí Canon vydržel až do konce. Z Filitosy se stahujeme až když je vidět, že se blíží velká bouřka.

Vracíme se na hlavní silnici a na nejbližší čerpačce tankujeme, Meriva už má opravdu velkou žízeň. Jedeme dál přes Propriano a Sartène, kde se zastavujeme a procházíme městečko. Protože tenhle den je věnovaný megalitům, vydáváme se hledat Alignement de Palaggiu, kde by mělo být 258 menhirů. Z N196 odbočujeme kousek za Sartène. Po několika kilometrech zastavujeme u písečné cesty která vede na vinice a pěšky vyrážíme. Je už lehce okolo 18. hodiny, když po nekonečné cestě mezi uschlými keři nacházíme první řady menhirů, všude okolo nás je slyšet bučení neviditelných krav.

Vzhledem k tomu jak je slunce nízko, tak si užíváme fotografování uschlých čumbrků (pardon bodláků) u cesty a pomalu se vracíme kolem zříceniny krásného domu – Sandra uvažovala, jak by ho komerčně využila:-) k autu.

Jedeme dál po téhle okresce až do města Tizzano, kde si dáváme u moře večeři a koukáme na jachty pohupující se kus od břehu. Úplně utahaní zalézáme do postele a usínáme.

(No Ratings Yet)

Loading...