Lyžování v Passo Tonale

Na jaře roku 2006 jsme se rozhodli, že vezmeme kluky lyžovat do Alp. Po prohledávání nabídky na internetu jsme si nakonec vybrali středisko Passo Tonale ležící v Lombardii. Zaplatili jsme si tříhvězdičkový hotel pár kilometrů od sjezdovek a po velkých přípravách auta, naložení všech lyží (4 lyže a jeden snowboard) jsme 5.3.2006 vyrazili známou cestou směrem Brennero a Trentino. Meriva byla nacpaná jako snad nikdy a dokonce jsme měli i box na střeše. Cesta probíhala vcelku v pohodě, až na to, že kluci soutěžili kdo vypije víc a dřív a tím pádem byly časté nečekané čůrací zastávky.

Překonali jsme Brenner a kromě občas bílých vrcholků sníh nikde … V okamžiku kdy jsme sjeli dolů do Itálie a bylo přibližně 17 stupňů jsem už vůbec nevěřil, že nějaký sníh uvidím. Sandřička v roli navigátorky nás krásně dovedla až před hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní. Sníh už sice okolo byl ale nic moc.

To se ale změnilo – během noci napadl krásný bílý prašan a ráno krásně svítilo sluníčko. Před námi byl velký kopec nahoru k silnici, ale plný důvěry ke svým pneumatikám Kleber jsme řetězy nenasadil a vyrazil vzhůru. Bohužel jsem si cestu z večera nepamatoval a tak jsem nečekal výjezd na hlavní tak brzy … Auto jelo jako sáňky a nádherně jsme narazili čumákem do kamenných svodidel. Naštěstí na hlavní nic nejelo, a ani na autě kromě několika odřenin se nic nestalo. Bylo to spíš o leknutí a poučení pro Pražáka, aby na sněhu jezdil opatrně. O kus dál jsem musel nasazovat řetězy a naštěstí to Sandra umí skvěle, takže cholerický záchvat v mém podání se nekonal. S řetězy už proběhla cesta do Val di Sole v pořádku.

Koupili jsme si permice a vyrazili na svah. Pro mě osobně to byly první Alpy a tak jsem byl maximálně nadšený, s lyžováním v Čechách to nemá nic společného. Není nadto lyžovat na nádherném sněhu, dlouhých sjezdovkách a pak si někde v půli svahu dát u krásné chaty pivko a kochat se horami okolo.

Dominik tady vcelku úspěšně jezdil i přes to, že nácvik lyžování probíhal asi měsíc předem na Monínci.

Sandřička jezdí naprosto skvěle na bigfootech:-)

Marek je už ostřílený snowboarďák – ještě s helmou, než ji čistě náhodou někde ztratil…

a Dave jezdil jako šílený:-)

Povedlo se nám během týdne, kdy jsme tam byli dostat i na vrcholky přes 3000 metrů, ale byla šílená vánice a málem nás to sfouklo z vleků. Výlet do téhle výšky ale stál za to – objevili jsme při sjezdu památník z první světové války.

Počasí nám přálo všech 5 dní, pouze jednou jedinkrát bylo ošklivo a mlha, jinak azzuro. Hotel byl taky vcelku v pohodě, až na nepříjemnou italskou číšnici. Jídlo bylo občas zvláštní, ale bylo ho dost, takže kluci hlady netrpěli – croisanty si brali dokonce i na sjezdovku, i když po několika hodinách ježdění vytahoval Dominik z kapsy místo nadýchané věci takovou zvláštní placatou věc.

Každopádně lyžování v Alpách bylo bombastické a vůbec se nám nechtělo pryč. Odjezd jsme měli naplánovaný na 13.6.2006. Je zvláštní, jak vždy věci během dovolené nějak narostou a balí se do kufrů a následně auta mnohem hůř… Ráno bylo krásné, auto opět plné věcí a lidí a my vyrazili na cestu domů.

(1 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...