Menhir Zkamenělý pastýř u Klobuk
Dnes jsme se vydali najít asi nejznámější český menhir jménem Zkamenělý pastýř, který leží na cestě z Klobuk do Telce. Protože to vypadalo na pěkné počasí, tak jsme odpoledne sbalili Eríska, udělali si do termosky čaj, přichystali obložené chleby a to vše samozřejmě kromě Eríska dali k Dominikovi do batohu:-) a vyrazili s pomocí TomToma do Klobuk. Počasí vypadalo fakt skvěle, svítilo sluníčko a teploměr auta hlásil 7 stupňů, prostě to vypadalo skoro jako na jaře. Ignorovali jsme navigaci a jeli jsme přes vesničky mimo dálnici. V Úhonicích jsme našli překrásný kostel a Zafirka si zahrála poprvé na teréňák na polní cestě (a to byla včera v myčce).
Z Úhonic jsme zamířili do Červeného Újezda kde stojí dům, který jsme chtěli koupit a vždy když jedeme okolo, kontrolujeme progres, který jeho majitelé udělali. Od nasazení nových oken se ale nic nezměnilo. Počasí se bohužel neustále zhoršovalo, takže když jsme se konečně blížili k cíli u Klobuk, teplota byla lehce nad nulo a pršelo:-( Vyjeli jsme z vesnice a po pár stech metrů jsme na pravé straně uviděli náš největší menhir. Zaparkovali jsme auto na polní cestičce, Eríska nechali spinkat a vydali se k majestátnému kolosu. Byla děsná zima, takže jsme nasadili kapuce a po upravené cestičce došli až k vztyčenému balvanu z hnědého pískovce. Trošku jsme si připadali jako při našich cestách na Korsice a Sardinii. Světelné podmínky byly dost hrozné a tak výsledné fotky bohužel nejsou nic moc.
Snědli jsme svačinu a úplně promrzlí jsme se vrátili do auta, kde jsme se vrhli na termosku s horkým čajem. Asi jsme poněkud podcenili teplé oblečení, ale stálo to za to. K menhiru se váže pověst, podle které při každém zazvonění v klobuckém kostele k němu Kamenný muž postoupí o jeden krok. Až ke kostelu dorazí, svět zanikne … Pořád to má ale ke kostelu daleko.