Obertraun 2009 – den pátý – Salzbergwerk a Ennstal Classic
Po snídani sedáme do auta a jedeme opět do Hallstattu, kde nastupujeme na lanovku Salzbergbahn do nejstaršího solného dolu na světě, který jsme chtěli ukázat klukům už v roce 2004… Máme tedy trochu skluz, ale dnes se to konečně povede. Kupujeme si lístky pouze na cestu nahoru a do dolu, zpátky půjdeme pěšky. Sandřička bude muset s Erikem čekat venku, protože takhle malé děti do dolu nesmí. Vstup je až od čtyř let. Vyjíždíme tedy na solnou horu a první věc která nás zaujme je nádherný most s panoramatickým výhledem na okolní scenérie.
Druhá věc jsou cyklisté všude okolo, kteří tuhle příšernost vyšlapali a očividně trénují na Salzkammergut Trophy, co se pojede v sobotu 18.7. Jdeme pěšky dál až ke vstupu do dolu a akorát stíháme jednu skupinu, která jde na prohlídku. Převlékáme se do ochranných úborů
a prohlídka dolu může začít. Vstupujeme do dolu, který nechala dle nápisu na bráně otevřít císařovna Kristýna v roce 1719 a postupně procházíme různými typy důlních chodeb, odmoderních až po takové, v jakých se těžilo před více než 5000 roky. Všude okolo nás je sůl a jak tvrdí náš průvodce, okolní hory v sobě mají 20 – 70% soli. V jedné velké jeskyni je cosi jako hvězdná brána
ale jak se nakonec ukazuje není to hvězdná brána, ale plátno, na kterém nám promítnou krátký film o historii tohoto nejstaršího solného dolu na světě. Sůl se tu těžila už v době, kdy stavěli faraóni své pyramidy.
Pokračujeme dolem dál a dostáváme se k největší atrakci – skluzavce pro horníky. Jsou přístupné dvě, jedna kratší a druhá dlouhá více než 60 metrů.
Sjíždíme obě a pokračujeme dál do nitra hory, teplota je pořád příjemná, něco okolo 9 stupňů Celsia. Průvodce nám vysvětluje vznik soli v okolních horách a ukazuje nám i moderní zařízení na těžbu soli. I dnes vydávají hory v okolí přes milion tun soli ročně! Prohlídka se bohužel chýlí ke konci, my nasedáme na vláček pro horníky a úzkou štolou jedeme zpátky na svět.
Sandřička s Erískem na nás čekalo o několik desítek výškových metrů níž u fontány, kde Erísek na zemi hrozně řádil a snažil se jíst kamínky. Posadili jsme ho zpátky do vozíku a začali šlapat po úbočí hory dolů. Po cestě jsme minuli šachtu, kterou nechal otevřít Franz Josef I. a okolo nás pomalu stoupají vzhůru další cyklisté.
Sešup je to slušný, naštěstí až na konci mě trochu začínají bolet kolena a já tiše doufám, že neskončím jako před pár roky po tůře na Sněžku, kdy se mi kolena zavařila. Naštěstí to dopadlo dobře a dorazili jsme na parkoviště, kde na nás poslušně čekalo autíčko. Po pozdním obědě mi dochází, že v 17 hodin mají být v Bad Ischlu historická auta a tak spolu se Sandřičkou, Dominikem a Erískem vyrážíme. Mára má už našeho ježdění dost a jede se koupat do jezera. V Bad Ischlu začínám pátrat, kde se to bude konat, ale nikdo nic neví. Naštěstí se mi podaří v mobilu najít, že se ta akce koná v Kurparku a to je hned tam, kde jsme zastavili:-) Začínají se srocovat lidé a kolem nás prošel Franz Josef s manželkou… Vypadá to na velkou akci, ale bohužel se začíná zatahovat obloha. Tlačím se s kluky dopředu a vcelku to jde. Chystím foťák, když tu najednou se ozývá řev velkoobjemového motoru a na scénu se majestátně vřítí Bentley a za ním Mercedes SSK s motorem o objemu 7 litrů a výkonu prý 300 koní. Franz posádkám gratuluje a všude cvakají foťáky. Překračuji dělící pásku a zamotávám se mezi fotoreportéry. Tahle stará auta jsou neskutečně mohutná monstra.
Pobíhám okolo aut jako zběsilý, je to něco naprosto úžasného, támhle je Porsche 718 a o kousek dál Jaguar SS 100, který vidím naživo poprvé v životě. Nádherná a obrovská, zelená Lagonda
a za ní Alvis
no prostě nádhera. Dominik mi drží objektivy a Sandřička chodí s Erískem v náručí okolo aut. Najednou se ozývá vysoký řev italského motoru a na scénu přijíždí rudé Ferrari.
Obloha je čím dál tím víc tmavší, bez blesku už nejde fotit:-( Občas spadne i nějaká kapka, ale já jsem naprosto unešen historií kolem sebe a miliony Eur, které kolem mě projíždějí. Plní se mi můj sen a já vidím Jaguar C-type.
Pomalu ale jistě začíná pršet a už se nedá skoro ani fotografovat. Opírají se do nás poryvy větru, které značí, že se bude dít něco velikého. Za chvíli se spouští neskutečný liják a my jsme už podruhé během dvou dnů mokří jak myši. Běžíme rychle k autu a když skládám vozík do auta, cítím, jak mi na záda padají litry vody. Konečně jsem i já uvnitř a potoky vody vyjíždíme z Bad Ischlu směrem domů. Jediný suchý je opět Erik. Všude na příjezdu do Bad Ischlu míjíme zmoklá historická auta, jejich majitelé z toho mají určitě hroznou radost… Večer budou své miláčky sušit fénem. Kousek před Bad Goisern přestává pršet a tak jdeme nakoupit ještě nějaké dobroty k večeři.
Doma na nás čeká opět úplně suchý Marek, který se stihnul z pláže zdekovat dřív než začlo lít. Večeře je skvělá a venku opět prší, očividně nás čeká zmoklá cesta domů.
(No Ratings Yet)
Loading...
