Loire 2010 – den první

Autor: Fik

Bře 9, 2010

963 přečtení

Tak se konečně vyjíždí – v pátek 12.2.2010 ráno všichni zmizeli z domu, kluci do školy, Sandra do práce a Eriček k naší známé. Já ráno dojel umýt auto a pak jsem šel spát, abych zvládnul řídit v noci. K večeru, kdy už byli zase všichni doma jsem začal rovnat zavazadla do auta a skončilo to tak, že i obrovský kufr Zafiry byl plný až ke stropu a já se tedy na cestě budu muset spolehnout pouze na boční zrcátka. Erikova sedačka se přesunula doprostřed, aby měl na dlouhé cestě z každé strany někoho. Po 22.hodině jsme konečně vyrazili.

Řídit jsem vydržel asi až do tří hodin ráno, kdy mě vystřídala Sandra a já se na zadní sedačce přitulil k Erikovi. Po nějakých 250 kilometrech jsem se opět vyměnili, pokusili jsme se udělat Erikovi mléko a on pak opět spořádaně usnul. Projeli jsme okolo Metz a mířili na Paříž. Tu jsme minuli a pokračovali dál na Orléans, kde jsme hodlali na chvíli zastavit a protáhnout se. Kousek od katedrály v Orléans jsme našli podzemní garáže, zajeli jsme do nich, řádně se nabalili a vydali se na prohlídku centra. Venku byla šílená zima a Erik měl brzy prsty jako kousky ledu, takže jsme začali hledat prodejnu dětského oblečení. Rukavičky jsme sehnali a mohlo se jít dál.

Katedrála vypadá velice impozantně, ale zima nás žene do nákupního centra, kde se chceme na chvíli ohřát. Erik balí prodavačky a jednu paní dokonce plácá po zadku!!! Netuším, kde se tohle naučil:-) Vracíme se k autu, kde na nás čeká David a vydáváme se na poslední kus cesty.

Na ulicích se prodávají po tuctech ústřice, stejně jako u nás třeba jablka, což Sandru a Marka úplně fascinuje, nikde jinde jsme to neviděli. Hledáme cestu mimo dálnici, protože máme pořád spoustu času, sraz s rodinou je u Gîte Les Orfeuilles až v 16:00. Jedeme tedy vesničkami a v jedné nás zastavuje policie. Vůbec netuším, jestli jsem jel rychle, nebo co jsem vlastně provedl, ale nakonec se ukazuje, že se jedná o běžnou silniční kontrolu, páni policisté dokonce umějí anglicky. Pokračujeme dál a lehce před 16.hodinou přijíždíme do Monthou sur Cher. Hledáme nějaký ukazatel k Gîte Les Orfeuilles, ale bohužel zrovna na tu naši žádný neukazuje. Chvíli jezdíme zmateně dokola a pak se jdu ptát místňáků. Ti umějí samozřejmě jen francouzsky, ale nakonec se dozvídám, že mám jet po cestě k zámku du Gué Péan a pokračovat dál, až onu Gîte uvidím. Cestu k zámku jsme našli a po menším nedorozumění (spletli jsme si dům) konečně zastavujeme u cíle. Tachometr ukazuje nějakých 1310 kilometrů. Před domem na nás čeká Sandřin táta, který letěl ze San Franciska a v Paříži si půjčil auto. Zbytek rodiny je už uvnitř a po uvítání se jdeme ubytovat. Jako další bod programu je první večeře a vaří přímo Agustin (táta Sandry) a chystá špagety s krevetami.