Loire 2010 – den třetí – Château de Chenonceau

Ráno nás budí sluníčko, počasí se znatelně vylepšilo a teploměr se vyhoupnul nad nulu. Lepší podmínky pro objevování zámků na Loiře si snad ani nemůžeme přát. Fotím obě části Gîte, v té levé bydlíme my

a v té pravé bydlí zbytek rodiny z USA a Německa.

Opakuje se každodenní pomalý rozjezd, kdy se velice pomalu objevují jednotliví členové rodiny a obědosnídaně se podává okolo poledního. Po jídle se balíme, nasedáme do aut a jedeme se podívat na cca 20 kilometrů vzdálený Château de Chenonceau, který leží nedaleko soutoku řek Loira a Cher. Druhé auto řídí nejprve Michael, který má v USA auto s manuálem, ale přesto jeho styl jízdy Agustinovi patrně nevyhovuje a po asi pěti kilometrech se prohazují. Agustin šlape céčkovému Mercedesu na krk, ale statečně se ho držíme, motory obou aut jsou asi stejně silné. Na jedné křižovatce mě ale dostal, byla červená a protože nic nejelo, tak křižovatkou suveréně projel. To jsem si opravdu nelajsnul, mě by případná pokuta dost bolela. Zámek Chenonceau je mimo jiné zajímavý tím, že jednou z jeho majitelek byla slavná Caterina de‘ Medici a zámek je údajně druhý nejnavštěvovanější zánek ve Francii hned po Versailles. Teď tu tedy moc lidí není, opravdu není ta správná sezóna na památky tohoto typu. V létě to tu asi vypadá jinak.

Mostní oblouky zámku vedou až na druhý břeh, takže zámek sám je vlastně takový luxusní most pro francouzskou šlechtu. Nejhezčí částí zámku je asi kuchyně, která se rozkládala v několika obrovských místnostech plných měděného nádobí

a rozdělených podle druhu pokrmů. Potraviny se do zámku vozily na lodi, která měla přístaviště u paty jednoho mostního oblouku, služebnictvo tedy žádným způsobem panstvo neobtěžovalo. Erik si hrad užíval, klouzal se po chodbách a díky hladkém povrchu po každém pádu ujel ještě asi metr po zemi a moc se mu to líbilo. Marek ho neustále zachraňoval od větší katastrofy a skoku na schody. Dave se bezmezně nudil venku, památky nejsou jeho šálek kávy. Po prohlídce míříme do stejnojmenného městečka na kávu a něco malého na zub.

Všichni zoufale hledáme nějakou free wifi kvůli stažení mailů a nakouknutí na internet, ale vůbec nic tu nikde není. Jediná wifi na kterou narážíme patří místnímu hostelu a je placená. Situace je špatná, protože v Gîte není ani internet a dokonce ani GSM signál. No má to jednu výhodu, netušíme co se děje v práci a tak nepracujeme:-) Po kávě se vydáváme na cestu k domovu, dnešní večeře je totiž na nás a Sandra chce udělat guláš a bramboráky. Agustin a jeho osádka auta jedou ještě nakoupit nějaké jídlo. Sandra se s kluky pouští do přípravy jídla a tak se starám o Erika, v tomhle jim fakt nepomůžu… Guláš začíná vonět a tak začíná výroba bramboráků pro 12 lidí.

Mezitím se vrací Agustin a učí Marka obracet bramboráky ve vzduchu, tomu se to moc líbí a dělá to naprosto bravurně.

Přichází majitelka domu Stephanie a ptá se jak se nám tu líbí a zda je vše v pořádku. Je ujištěna, že je vše super, dostává víno a bramborák. Je z něj hrozně nadšená a když se pak po nějaké době a několika skleničkách vína vrací domů, nese si sebou bramborák pro manžela, protože je prý naprosto „delicious“. Večeře sklízí ohromný úspěch, guláš je z hrnce vylízán dočista bagetou a Sandřini bráchové si několikrát přidávají. Prostě úspěšný večer.

(No Ratings Yet)

Loading...