USA 2010 – den druhý – hurá do San Francisca
Eriček je velmi živý, spát se mu nechce a od 4 hodin jsem s ním dole v obýváku a hrajeme si. Naštěstí máme hračky sebou a i Peggy mu včera nějaké koupila. Někdy okolo osmé se střídám se Sandřičkou a jdu si lehnout. Když se já okolo desáté probouzím, Erik chce naopak jít spát a tak ho nakládáme do kočárku a jdeme se projít do okolních ulic. Přechody nejsou pro kočárky uzpůsobené a navíc to vypadá, že je kočárek po letu nějaký pochroumaný, Erulda mi z něj málem vypadnul, když jsem se snažil přejít ulici. Po asi hodině se zase probouzí a my se vracíme domů, kde si vzájemně ukazujeme fotky.
Agustin se zmiňuje o večeři v španělské restauraci v San Franciscu, máme se prý těšit na skvělé jídlo. Potkáme se tam i s Michaelem, který se přijede podívat na svou sestřičku a Erika. Cestu do SF bere Agustin jako menší projížďku městem a my poprvé vidíme naživo slavný Golden Gate. Je sice daleko, ale Agustin slibuje, že zítra se k němu vydáme. Projíždíme slavnou ulicí Lombard Street, kterou lemuje spousta květin
a z cesty na pobřeží vidíme pevnost Alcatraz, za chvíli na to slyšíme cinkání Cable caru a stará typická tramvaj se prožene kolem nás. Parkujeme auto v garáži podobné té, kterou proskočí Nicolas Cage s „půjčeným“ Ferrari a míříme do restaurace jménem Zarzuela, kde se personál zdraví s Agustinem a Peggy tak srdečně, jako by byli minimálně majitelé:-) Eriček mezitím v kočárku usnul, takže ho necháváme v kočárku na ulici a má představivost mi ukazuje obrázek odbržděného kočárku řítícího se dolů San Franciscem a mě, jak se ho snažím dohonit. Naštěstí brzda nepovoluje a navíc ho hlídají paní, sedící u stolu vedle okna restaurace. Číšnící nosí spoustu různých předkrmů a za chvíli se objevuje i Michael. Pijeme španělské víno, kolem restaurace každou chvíli projede Cable car na jedné z pravidelných linek. Po nějaké době se Erulda probouzí a ve velmi špatné náladě ho přivážím do restaurace. Časový posun je pro něj hrozně nepříjemný a neví kdy má spát a kdy být vzhůru.
Po několika skvělých snědených předkrmech se shodujeme na tom, že toho už víc nesníme a že pojedeme domů. Erik běhá po restauraci a jak je jeho dobrým zvykem, nejvíc se mu líbí kuchyně – je tedy nejvyšší čas. Vycházíme z restaurace, kde se s námi všichni loučí a na ulici slyšíme zvláštní zvuk, Michael mi říká, že je to vibrující kabel v kolejích Cable caru. Zpátky se rozdělujeme, Sandra se vrací s bráchou Michaelem a já s Eruldou jedeme s Agustinem a Peggy. Erik je děsně utahaný a tak doufáme, že bude spát trochu líp. Bohužel se k jet lagu přidává ještě rýma a kašel. Je nám ho hrozně líto.
(No Ratings Yet)
Loading...
