USA 2010 – den dvacátý první – Sonoma thorns and poor boy Erik

26.10. jsme měli nachystán náš poslední výlet s Agustinem. Slíbil, že nás vezme do Napa Valley, podívat se na místní vinice a zajít na dobré jídlo. Chvíli po dvanácté hodině jsme zastavili v Sonomě na náměstí, kde je možné najít stopy po bývalé mexické koloniální minulosti. Zde v roce 1846 Col. John C. Fremont vyhlásil nezávislost na Mexiku a zde poprvé zavlála vlajka Republiky Californie se známým medvědem a hvězdou. Během mexicko-americké války byla republiky přičleněna k USA. Zastavili jsme přímo u Sonomských kasáren, kde sídlilo vojsko posledního mexického vládce města generála Valleja. Uvnitř je malé muzeum, kde je možné se seznámit s historií země a prohlédnout si, jakt to vypadalo v kasárnách Nového světa. Velice zajímavé bylo zjištění, že tu byli v té době Rusové a snažili se o cosi jako koloniální politiku a to včetně obracení na pravoslavnou víru.

Eriček si výlet hrozně užíval a poskakoval vesele po ochozu v prvním patře kasáren. Oba s dědou vypadali velice spokojeně:-)

Z kasáren jsme šli na prohlídku Misie San Francisco Solano na druhé straně ulice. Leží na takzvané El Camino Real, tedy královské cestě, která spojovala 21 misií od San Diega na jihu až po Sonomu na severu. Prošli jsme se misií a po východu ven na ulici se to stalo. Eriček sedící v kočárku si sáhnul na plod velkého kaktusu a do obou rukou se mu zapíchaly malé skoro průsvitné jehličky. Jak se lekl, plod upustil a  hodil si ho na pravé stehno… Od toho okamžiku začal Eriček řičet a řičel a řičel. Rychle jsme ho svlékli, ale absolutně jsme netušili, jak z jeho rukou ty trny dostat. Agustin zkoušel na webu zjistit co s tím, padly  nápady jako depilační vosk, Mexičani údajně otírají ruce o vlasy a to ty trny vytáhne… Erulda řičí dál a ze Sonomských kasáren vycházejí báby uvaděčky podívat se, co se děje. Zastavují se dokonce i lidé na chodnících a Eriček křičí dál. Agustin našel v autě pinzetu, ale je moc velká, takže trny spíš láme . Je rozhodnuto, jedeme hledat nějaké zdravotnické zařízení. Eriček během cesty sledoval svého oblíbeného krtečka a tak mu Sandřička byla schopná vytáhnout nějaké trny z rukou. Agustin zastavil u Sonoma Valley Hospital a vešli jsme s Eričkem dovnitř. Hned se nás ujali, Erik dostal nějaké sedativa a pomalu se uklidňoval. Na ručičky si ale nechtěl nechat sáhnout.

Začal dokonce laškovat s personálem a nějakou paní ve vedlejší ošetřovně. Usadili jsme ho zpět na lůžko a již neodporující Erik dává ručičku doktorovi, který začíná pinzetou vynadavat trny. Během asi dvou minut Erik usíná a tak jde naštěstí vše krásně ven. Po doktorovi dočišťuje ruce Eruldovi ještě Sandřička a já jdu platit úkon do pokladny.

Konečně se někdy chvíli před čtvrtou dostáváme z nemocnice a můžeme pokračovat v naší přerušené cestě. Okolo nás se vlevo i vpravo od silnice rozkládají nekonečné vinice, Agustin ale tvrdí, že kalifornské víno nestojí za nic a že by ho nikdy nepil:-) Míříme skrz Napu do městečka jménem Yountville, kde je prý věhlasná restaurace Bouchon a tam si jdeme dát pozdní zasloužený oběd.

Agustin objednává neskutečné množství mušlí a ústřic a společně se Sandřičkou se vrhají na jídlo. Já ústřice nemusím a tak jíme s Eričkem nějaké hranolky a pak si doobjednáváme  Gnocchi à la Parisienne. Jídlo nám jde rychleji a tak se procházíme po okolí, kde je spousta obchodů s vínem a sklem.

Restauraci Bouchon opouštíme již za tmy, Agustin kupuje v pekárně nějaké pečivo pro Peggy a vyrážíme na cestu domů. Prosím Agustina o zastávku někde u Bay Bridge, chtěl bych tam udělat nějaké noční fotografie San Francisca. Agustin ví o jedno skvělém místě vedle mostu na Treasure Island Road, odkud pořizujeme toto noční panorama San Francisca (po kliknutí se zobrazí velká verze).

Po náročném dni se již těšíme do postelí. Před námi jsou již jen poslední dva dny.

(1 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...