USA 2010 – den osmý – Sequoia a Redwood

Probouzíme se do dalšího „another ugly day in paradise“ jak tomu říká Agustin – sluníčko svítí jako zběsilé a na obloze ani mráček. Jedeme do hotelové restaurace na snídani a pak už hurá k sekvojím. Konečně se splní můj dětský sen a já tyhle giganty uvidím. V roce 2008 se to nepovedlo, ale nyní to je k nim již jen pár mil. Asi 45 minut jízdy autem:-) Jedeme, jedeme a najednou stojí vedle cesty něco gigantického. Křičím na Agustina aby zastavil:-) A je to tady, první obrovské stromy – je to redwood tedy sekvoj vždyzelená, která je štíhlejší než sekvoj obrovská a má trochu jinou korunu. I tak je to něco neskutečného a já jsem hrozně rád za svůj super wide objektiv.

To malinké dole u stromu není trpaslík, ale Sandřička:-) Fotíme a fotíme a jak se nakonec ukazuje, ze Sequoia National Parku přivážíme asi 300 fotek. Kůra těchto stromů je opravdu velice měkká jak mi říkal můj šéf. Téměř do ní zaboříte prst, no alespoň kousek určitě. Po chvíli sedáme do auta a jedeme dál směrem k nejznámějším místům parku. Sedím vedle Agustina a nadšeně řičím při každém obrovském stromu, který míjíme, když tu najednou před auto vyskočí medvěd a po chvíli druhý! Bohužel mám nasazený ten širokoúhlý objektiv, takže fotka nic moc, ale je to náš první divoký medvěd.

Jednou doufám vyfotím nějakého v Yellowstonu… Pokračujeme dál a já se proklínám, že jsem nechal zoomy doma. Po pár minutách zastavujeme na parkovišti nad oblastí nazvanou Giant Forest. Bereme si do batohu pití a já, Sandřička a Erulda vyrážíme. Agustin zůstává u auta. Jdeme krásnou upravenou cestou dolů, všude pobíhají chipmunkové a Erulda se snaží nějakého chytit, i když spíš to vypadá, že ho chce zašlápnout. Nedaří se, chipmunk je na něj moc rychlý. Pořád klesáme a kolem nás se začínají objevovat sekvoje obrovské.  Jsou mnohem silnější než redwoody a vypadají jak z jiné planety. Jsou všude kolem nás, je to úplně jiný les, než na jaký jsem zvyklý. Přicházíme k největší sekvoji jménem General Sherman Tree, která se tyčí do výšky 83,8 metru a je to co se týče objemu největší známy strom na světě. Je fakt obrovský:-)

Průměr stromu u země je 11,1 metru… Procházíme dál lesem a jsme ohromeni velikostí sekvojí. O kus dál leží jeden padlý gigant už bez kůry a táhne se někam daleko do lesa, kde leží jeho špička není vůbec vidět. Je v něm průchod pro cestu na spodní parkoviště.

Vracíme se směrem k hornímu parkovišti a potkáváme americkou rodinku a když se dozví, že jsme z Prahy, dozvídáme se, že tam zažili nejstudenější Vánoce ve svém životě:-) Těsně před parkovištěm začíná Erik stávkovat a nechce se hnout z místa. Po několika minutách ho opouštíme, ale nepomáhá to a dokonce se o kousek vrací… Čekáme dál a nic. Nakonec se pro něj Sandřička vrací a my můžeme jet dál. Další zastávka je u Sequoia History Museum, kde stojí další známý strom jménem Sentinel. Agustin si jde vyřizovat papíry na parkování, my nakládáme Erika do kočárku a vyrážíme pěšky po okolí. Sraz bude na parkovišti u Giant Tree Trail. Po chvíli Erik usíná a my po kvalitní dřevěné cestě obcházíme mýtinu lemovanou řadami sekvojí. Jsou všude kolem nás a Sandřička začíná mít pocit, že už žádné další stromy nepotřebuje vidět:-) Já jsem každopádně spokojen.

Trail byl značený na hodinu a půl cesty, ale patrně pro člověka na kolečkovém křesle. Mýtinu jsme s kočárkem a častým focením obešli asi za půl hodiny. Čeká na nás již Agustin a vymýšlíme společně další plán cesty a co ještě vidět.

Erik pořád spí. Sedáme si tedy na lavičku a pojídáme nějaké oříšky, které Agustin koupil. Eruldu to po nějaké době budí a hlásí se o svůj díl dobrot. Nakonec ještě počůrá nějaké pidisekvoje.

Sedáme do auta a jedeme do takzvaného Tunnel Logu, což je padlá sekvoj, kterou může projet auto. Kličkujeme lesem a řadíme se za auta, která čekají na průjezd slavným stromem na Crescent Meadow Road. Padlá sekvoj měří asi 83 metrů a tunel v ní má rozměry 2,4 x 5,2 metru. Naše X3 se tam vejde jako nic.

Poslední zastávkou v parku je granitový monolit Moro Rock, který se tyčí do výšky 2050 metrů a na jeho vrcholek vede 400 betonových schodů. Agustin s Eruldou zůstávají v autě a my se Sandřičkou začínáme stoupat. O kus dál stojí chlápek a cosi fotí dole v roští. Prý je tam medvěd. Nic nevidíme a tak pokračujeme dál.

V asi jedné třetině to Sandřička vzdává a tak na vrcholek pokračuji jen já. Schodů je tedy opravdu hodně a poměrně špatně se na nich vyhýbá kolemjdoucím. Tak si tak říkám, kam bych uhnul, kdybych na schodech potkal medvěda…

Konečně jsem nahoře a obdivuji výhled na tří a čtyřtisícovky pohoří Sierra Nevada. Nejvyšší na kterou dohlédnu je Black Kaweah, která má 4195 metrů. Je tu krásně vidět silnice vinoucí se parkem a kromě mě na vrcholku nikdo není, paráda. Obracím se a sbíhám schody dolů, jde to znatelně líp a kolena dokonce ani neprotestují. V autě už si myslí, že jsem se ztratil, nebo že mě sežral medvěd. Ani jedno se nestalo a tak se vracíme na večeři do John Muir Lodge. čeká nás tu poslední noc a zítra jedeme do Kings Canyonu.

(No Ratings Yet)

Loading...