USA 2010 – den šestý – Yosemite
Ráno opouštíme naší útulnou dřevěnou chatu
a jdeme do hlavní budovy na snídani. Je vidět, že je už po sezóně, protože mimo nás tu moc lidí není. Chvílemi mám pocit, že je tu víc personálu, než hostů. Objednáváme si snídani a dostáváme porce jako pro dřevorubce. Dokonce i Erikova dětská porce lívanců by nasytila jednu somálskou vesnici jako nic:-)
Po snídani se jdeme sbalit a vyrážíme na prohlídku Yosemitu. Naše první „kroky“ vedou k vodopádu jménem Bridalveil Fall, tedy k jednomu ze tří největších yosemitských vodopádů. Parkoviště je jen kousek od něj a až tam je slyšet hukot vody řítící se z výšky 188 metrů dolů. Erik trochu stávkuje a tak ho necháváme jít s dědou a sami vyrážíme k úpatí vodopádu. Míjíme varování o kluzkých kamenech a přeskakujeme z jednoho na druhý až k vodopádu. Všude ve vzduchu je vodní tříšť a zvuk padající vody je opravdu ohlušující. Je to nádherný pohled.
Fotíme se pod vodopádem a mezitím doráží i děda s Eruldou. Děda je očividně větší autorita, Erik jde za ruku a ani nepípne – moc jim to spolu sluší. Erik kouká na vodu s vyvalenýma očima a kdo ví, co si vlastně o tom všem cestování myslí. Třeba mu něco z toho v hlavičce zůstane:-) Vracíme se pomalu k autu a já nacházím kousek od cesty padlý strom s nápisy a snažím se ho vyfotit.
Jedeme dál a zastavujeme pod skálou jménem El Capitan. 910 metrů vysoký granitový monolit se tu tyčí do výšky a pohled na něj bere člověku dech. Někde na stěnách jako malí mravenečkové lezou horolezci, většině z nich trvá 2 dny cesta nahoru a zpět. Tak to lezl třeba Sandřiččin bratr Robert. Rekord drží německý tým, kterému to trvalo jen 8 hodin!
Další zastávkou na naší cestě Yosemitem je zastávka na oběd v čtyřhvězdičkovém hotelu Ahwahnee, což je hotel z roku 1925 kousek od největšího vodopádu tohoto parku. Vodopád byl bohužel v tuto dobu poněkud vyschlý a nic moc z něj vidět nebylo. Ahwahnee je ale naprosto úžasný a dost dobře si dokážu představit takový vánoční pobyt s praskajícím obrovským krbem, dobrou whisky, norským svetrem, velkou kupou sněhu a nevtíravým, ale ochotným personálem v pozadí. Jediné, co mi tento sen poněkud ruší je cena takového pobytu.
Usazujeme se v obrovské jídelně hotelu, která je celá ze dřeva a kamene a Agustin objednává spoustu dobrot. Eriček dostává dětský jídelní lístek ve formě omalovánek a pastelky. Je to úžasná věc, vždy ho to na nějakou chvíli zabaví. Dáváme si mimo jiné skvělou rybí polévku, která chutná i našemu prckovi.
Po obědě sedáme opět do auta a vydáváme se hledat čerpací stanici, která je ale až mimo park ve vesnici jménem El Portal. Po natankování za na místní poměry nechutnou cenu 4,36 USD za galon (patrně obdoba české horské přirážky) se vracíme zpět do parku a míříme na Glacier Point, odkud je skvělý výhled na celé údolí. Jedeme po silnici číslo 140 a zastavujeme na vyhlídce Tunel View, odkud fotografujeme společně s lidmi účastnícími se fotografické školy Yosemite Valley s Half Dome, El Capitan, Sentinel Rock a dalšími monumenty.
Mezi Američankami důchodového věku s fotoaparáty typu Canon 7D a 5D si připadám se svojí pětistovkou poněkud nepatřičně… Agustinovi padá krytka objektivu za zábradlí a odvážná Sandřička se spouští dolů a budí velký rozruch, všichni čekají, kam spadne. naštěstí to zvládá a i s krytkou se vrací zpět k nám. Erulda je trochu naštvaný, je toho dneska asi moc.
Pokračujeme výš a výš, ale vzhledem k pokročilé hodině se začíná smrákat a je nám jasné, že z Glacier Pointu nic nebude. Obracíme bavoráka a vracíme se zpátky. El Capitan vypadá v záři zapadajícího slunka moc hezky.
Cesta domů trvá skoro hodinu a vracíme se již za úplné tmy. Jdeme si dát večeři a jak tak kráčíme temným lesem, Sandřička má strach z medvědů a upaluje, jakoby ji honil grizzly:-) Zítra ráno nás čeká přesun do Sequoia National Parku.
(No Ratings Yet)
Loading...
