Římský deník – den čtvrtý – běh Vatikánským muzeem a odlet domů

Náš poslední den v Římě… Ráno jsme zašli na poslední snídani, zaplatili v recepci a s kufrem se vydali do Vatikánských muzeí. Vystoupili jsme na naší staré známé zastávce Ottaviano a vydali se podél zdi Vatikánu ke vstupu do muzeí. Prošli jsme kontrolou a kufr nechali zdarma v úschovně. Dva lístky nás vyšly na 30 Eu a před námi se rozkládalo 47 000 metrů čtverečních sálů a muzeí ke zkoumání.

Bude to podle všeho dost náročné, podle našich propočtů máme k dispozici asi jen 3 hodiny a je tedy jasné, že vše nemůžeme ani náhodou stihnout – určitě chceme vidět antické památky a Sixtinskou kapli. Takže žádné zdržování, jdeme na to.

První zastávka je v muzeu Chiaramonti, kde je množství římských kopií řeckých soch. Většina z nich má na přirození fíkový list, což ale zaručeně není dobová kreace na plavky, nýbrž náhrada uraženého pohlavního údu úzkoprsými křesťany. Jdeme dále po směrovce na Sixtinskou kapli a postupně procházíme jednotlivá muzea. Například v Muzeu Pia IV. a Klementa XIV. jsou k vidění nádherné sarkofágy matky a dcery císaře Konstantina, trojský kněz Laokoont,

nebo třeba ohromné kamenné vany (zvláštní na nich je, že nemají výpust, jakpak je asi otroci vylévali?).

Sál s tapisériemi nás nijak nenadchnul, ale galerie map Ignazia Danta byla naprosto úžasná. Myslím si, že projít jenom Vatikánská muzea je tak na jeden až dva dny a my tenhle čas bohužel neměli.

Konečně je před námi Sixtinská kaple a navzdory zákazu se mi daří udělat dvě fotografie, než si mě všimne ochranka a slušně mě upozorní, že se zde nesmí fotografovat.

Zpáteční cesta druhým křídlem nám netrvá dlouho, protože času máme opravdu už málo a tak sály spíš probíháme. Loučíme se s muzeem poněkud kvapně a doporučujeme si na něj udělat víc času, než jsme měli my. Než nasedneme na taxi směr letiště si chceme dát něco k jídlu a tak míříme do osvědčené Pizza Rustica v ulici Via dei Gracchi. Taxíků je všude plno a cesta na letiště jednotná 40 Eu a tak si jeden vybíráme a jedeme z města směr Fiumicino. Řím je teď okolo 14.hodiny pěkně ucpaný a tak postupně oba v autě usínáme. Na letišti kupujeme dárek pro Eruldu – obrovské lízátko a vydáváme se k bráně, odkud se bude odlétat. Při nastupování do letadla letušky vytahují konstrukci na měření zavazadel a kdo do ní to svoje nenapere má smůlu a musí zaplatit 65 Eu! Na první pokus nám to nejde, ale po lehkém přeuspořádání kufru se mi povede kufr do kovové konstrukce nacpat a jsme vpuštěni do letadla. Celý let si čteme Browna a tak rychle ubíhá. Nad Prahou je hrozná mlha, takže musíme chvíli nad Prahou kroužit, než je možné přistát. Po římském příjemném klimatu ani stopy, mlha, poprchává mrznoucí déšť, no prostě hnus fialový. Na letišti na nás čeká opět David a veze nás domů.

Babička i Eriček to bez nás přežili:-)

(4 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...