Římský deník – den druhý – deset hodin antiky
Ráno vstáváme až v devět hodin a po snídani v hotelu na nás čeká cesta po antickém Římě. Jedeme zase metrem a po šíleně dlouhém přestupu na stanici Termini, který trval asi 15 minut chození nahoru, dolů, doleva a doprava, jsme konečně na té správné trase metra se stanicemi jménem Colosseo nebo Circo Massimo. Koloseum – největší amfiteátr římské říše se objevil ihned po výstupu z metra. Obrovská stavba postavená v době císařů Vespasiana a Tita se tyčí přímo před námi a naše první kroky míří okolo římských vojáků, kteří se fotí s turisty ke vstupu do budovy.
Zde poprvé uplatňujeme Roma Pass, který nám umožňuje jít dovnitř rovnou a nečekat děsivou frontu k pokladnám. Nejdříve zkoumáme nejspodnější ochoz Kolosea, ze kterého je hezky vidět prostory pod „podlahou“, odkud nahoru vyjížděly šelmy a další překvapení pro bojovníky. Všude je krásně zelená tráva a vypadá to spíš jako nějaké ruiny v Anglii nebo Irsku.
Stoupáme výš a před námi se otevírá pohled na celou ohromnou stavbu. Sluníčko krásně svítí a teplota se určitě blíží slibovaným 16 stupňům Celsia. Je prostě nádherně. Procházíme expozice s detaily starověkých výtahů, se zbytky rychlého občerstvení podávaného v době gladiátorských her, kousky kuřecích kostí, pecky z třešní a broskví.
Z Kolosea vedou naše kroky okolo Konstantinova oblouku k Foru Romanu, ale zaboha se nám nedaří najít vchod, jsme na jiné straně mříže než lidé, kteří obdivují památky. Něco je špatně a tak pokračujeme v pátrání po vstupu. Přes Palatinský kopec se nám nechce a tak nakonec do areálu vstupujeme z Via dei Fori Imperiali opět na Roma Pass. Před námi leží centrum antického Říma nebo spíš jeho trosky.
Sandřička začíná být utahaná a tak rychle běžím vyfotit gigantické zbytky baziliky di Massenzio
a pak už pokračujeme společně dál okolo chrámu Vestálek, chrámu Antonia a Faustiny,
oblouku Septimia Severa až k budově bývalého senátu Curilia Hostilia, kde je umístěna výstava jménem I Due Imperi o císařích římských a císařích čínské dynastie Qin.
Stoupáme po schodech na Kapitolský vršek a fotíme se u nějaké obrovské sochy říčního boha.
Před námi po pravé straně se pomalu vynořuje ohromný, cukrářsky bílý a přeplácaný monument sjednotitele Itálie Vittorio Emanuele II. Tahle stavba nás tedy nijak moc nezaujala a i samotní Římané prý říkají, že nejhezčí pohled na město je odtud, protože pak není tento monument vidět:-)
Naštěstí se hned o kousek dál tyčí Trajánův sloup, jež už sice dávno není zakončený sochou císaře, ale je tam starý známý sv.Petr, ale ani to mu neubírá na majestátu. Postavit takhle ohromnou věc v tehdejší husté zástavbě muselo dát opravdu práci. Chvíli tu odpočíváme, ale pak se vydáváme dál směrem k fontáně di Trevi. Chvíli bloudíme, ale nakonec se k baroknímu skvostu dobelháme:-) Sandřička je z fontány upřímně znechucená, dokonce ji ani nechce fotografovat. Všude okolo nás jsou děsné davy turistů a zuřivě fotografují obrovské dílo z bílého mramoru. Opravdu to vypadá trochu kýčovitě…
Hledáme restauraci al Moro, kterou nám doporučil Agustin. Po několika dotazech v místních obchodech a kavárnách stojíme konečně v uličce Vicolo delle Bollette u restaurace. Na náš vkus je poněkud drahá a hlavně v ní nikdo není. No nic na jídlo půjdeme jinam. Naší další římskou zastávkou bude Pantheon. Protože máme hlad a bolí nás nohy zastavujeme v jedné malé pizzerii a dáváme si něco k jídlu. Po jídle pokračujeme dál a již za tmy objevujeme chrám všech bohů na Piazza della Rotonda.
Je to jeden z nejzachovalejších antických chrámů na světě a na stavbu kupole Pantheonu byl prý poprvé použit beton! Holt velcí stavitelé tihle Římani. Chrám je zatím zavřený kvůli probíhající bohoslužbě a tak si sedáme na schody fontány na náměstí a sledujeme okolí. Pohybuje se tu velká spousta prodavačů různých ptákovin, kteří nás hrozně prudí hlukem který vydávají a vlezlostí. Konečně můžeme dovnitř a my obdivujeme největší kupoli na světě.
Po prohlídce přemýšlíme kudy tudy k Piazza Navone, ale unavené nohy říkají dost a tak si po nečekaném objevu ruin čtyř chrámů na Piazza Argentina sedáme na autobus a jedeme k nejbližší zastávce metra naší trasy. Systém značení autobusů v Římě je poněkud chaotický, opravdu doporučujeme nastudovat předem. Díky jedné hodné paní, která vidí náš očividný zmatek vystupujeme správně na zastávce Lepanto a jedeme do hotelu.
Na nohách jsme byli víc než deset hodin a nemůžeme se dočkat postele. Sandřička prakticky okamžitě usíná, já si ještě chvíli čtu. Zítra to bude náročné.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
