Římský deník – den třetí – na unavených nohách Věčným městem

Ráno vstáváme až před desátou a snažíme se stihnout snídani v hotelu. Maximálně odlehčuji výbavu kterou neseme a nechávám na hotelu fotografický batoh. Beru pouze tělo a širokoúhlý objektiv. Stejně je vše tak obrovské a blízko, že nic jiného nebudu potřebovat:-) Vystupujeme na zastávce Spagna, kde se poblíž nalézají známé Španělské schody a spousta luxusních obchodů jako Dior, Gucci nebo Bulgari v ulici Via dei Condotti.

Vracíme se do metra a na zastávce Termini kupujeme Sandřičce nové boty, protože její kozačky nepřežily včerejší výlet a vypadají strašlivě. Naštěstí je tu obchodů s botami plno a tak asi ve třetím nacházíme boty, které se nám líbí. Můžeme tedy bez obav dál a dnes vystupujeme na zastávce Circo Massimo, kde si chceme prohlédnout další zbytky Římské říše.

Nejprve míříme ke Caracallovým lázním. Impozantní ruiny cihlových zdí se tyčí před námi a my naposledy využíváme Roma Pass k vstupu dovnitř. Turistů je tu málo, sluníčko nádherně svítí a my si procházíme lázně, kam se v době jejich rozkvětu vešlo až 1600 lidí. Když si uvědomím, jak obrovské to tu bylo a hlavně, že byly postaveny za pouhých pět let, tak to skoro nechápu. Myslím si, že by naše stavební firmy měly ještě dnes problém to tak rychle postavit. Asi měl císař Caracalla víc otroků, než naši stavaři Ukrajinců:-)

Podlahy jsou vykládané kamínky a okolo zdí stojí zbytky nádherných mozaik. Lázně byly využívány až do roku 537 n.l., kdy barbarští Gótové zničili přívod vody Aqua Marcia. V roce 847 při zemětřesení spadly klenby a tak do dnešní doby zůstaly stát pouze zbytky stěn.

Od Caracallových lázní jdeme podél Palatinského vršku a zbytků Circus Maximus, i když použít slovo zbytky na vyznačený půdorys dráhy je možná trochu silné slovo. K vidění tu není vůbec nic, kromě pár italských párů a rodin válejících se po trávě. Totální ztráta času. Sem vůbec nedoporučujeme chodit. Pokračujeme směrem k Isla Tiberina a najednou se ocitáme u basiliky Santa Maria in Cosmedin ze 6.století.

Fotíme si slavná ústa pravdy – La Bocca Della Veritá a jdeme si na chvíli sednout k nedaleké fontáně a obdivujeme Tempio di Ercole. Pak už míříme na most Ponte Palatino a po pravé straně objevujeme zbytky starého mostu. Tyčí se tu jediný pilíř Ponte Rotto, prvního kamenného mostu z 2. století př.n.l. a je opravdu nádherný.

Za mostem vcházíme do malebné Via della Lungaretta a podél různých hospůdek se dostáváme až ke kostelu Santa Maria in Trastévere s nádhernými malbami. Dostáváme hlad a zase nás bolí nohy, takže se vracíme zpět. Procházíme přes ostrov Tiberina a zpět přes řeku jdeme po nejstarším stojícím mostě Ponte Fabricio z roku 62 př.n.l. Samozřejmě na něm stojí několik prodejců kopií kabelek zvučných jmen, koneckonců jak jinak, v Itálii to je naprosto běžné. Míjíme zbytky Portico d‘ Ottavia a vcházíme do židovské čtvrti, kde si chceme dát a vyzkoušet nějaké košer jídlo. Líbí se nám Taverna del Ghetto a tak si sedáme k venkovnímu stolu a objednáváme speciální židovskou polévku dne pro Sandřičku a kapučina.

Já se nemůžu rozhodnout co si dát a tak končím u nějakého košer koláče. Mimochodem vše bylo naprosto vynikající.

Po jídle se zvedáme na naše unavené nohy a vydáváme se k poslední dnešní zastávce a to Piazza Navone. To nás trochu zklamalo, ale možná, že ve dne je hezčí. Fontána vypadá v nočním světle poněkud radioaktivně a paláce v pozadí jsou úplně temné.

Domů se vracíme autobusem 916, který jede až k naší zastávce metra, kousek od našeho hotelu. Dnes usínáme o trochu později a vracíme se ke čtení Browna.

(2 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...