Mexiko 2011 – den čtvrtý – Frida Kahlo a Diego Rivera
Erulda má už noc trochu lepší a k rannímu čtení pohádek se dostáváme až v 5 hodin ráno. Venku svítí nádherně sluníčko a my se s Agustinem vydáváme pátrat do jižního Mexico City po domu Sandřiččina prastrýce Josefa Ambrože, který zakotvil v Mexiku po válce ve Španělsku. Dům se měl nalézat ve čtvrti Tajin vedle velkého parku a Agustin ho opravdu i bez navigace po nějaké době nachází. Postarší činžovní dům, kde žila během svého mexického pobytu Sandřina mamka…
Další je na řadě návštěva musea Fridy Kahlo. Po cestě k muzeu míjíme velice bohatou čtvrť, kde mají domy opravdu mnoho garáží a z obvyklých odrbaných vozů amerických nebo asijských značek jsou najednou obrovité Bentleye, Mercedesy a BMW. Parkujeme a procházíme do muzea věnovaného této malířce. Agustin se rozčiluje, že je mnoho slavnějších mexických umělců, ale díky hollywoodskému filmu je nejznámější tahle komunistická dě… Laskavý čtenář si domyslí ono poslední slovo:-)
Dům je zařízený velice zvláštně, mísí se tam styl továrny (všude beton) a Mexika. Osobně jsem byl mnohem více nadšený z domu Diega Rivery a hlavně jeho pracovny, která byla mému vkusu mnohem bližší. Ale tam až po obědě:-) Agustin nás vzal do úžasné restaurace jménem Restaurante Antigue San Angel Inn kousek od obou domů. Byla to prostě pohádka, ale dost slov a podívejte se buď na jejich web nebo na moje fotky.
Jídlo na fotce je takzvané arrachera, maso nařezané z břicha krav. Původně to bohatí statkáři vyhazovali, nebo dávali služebnictvu a ti přišli na to, jak skvělé je to jídlo, no a od té doby vznikají podniky specializující se na tohle jídlo. My si ho pak dávali během našeho pobytu všude, kde to šlo. Fakt doporučuji. Po opuletním obědě jsme se vydali do domu Diega a s velkým funěním vylezli až na střechu, kde je známý most mezi oběma domy kterým se vzájemně navštěvovali při plnění manželských povinností:-) Zde se já a Eriček vracíme od Fridy, Salma nebyla doma…
Po prohlídce obou domů jsme vyrazili ještě na návštěvu k Agustinovým známým, kde jsme v promrzlé mexické vile strávili ještě několik hodin. Neměli tam topení a všichni se pohybovali ve svetrech. Cesta do našeho hotelu Maria Cristina zaplněným DF trvala asi ještě hodinu. Že je v tomto městě problém s dopravou dokumentuje následující fotka, silnice jsou již přeplněné a tak se posouvají výš a výš.