Mexiko 2011 – den dvanáctý – Chichén Itzá
Když jsem vyrážel podruhé v životě do Mexika, věděl jsem že chci a musím vidět město Chichén Itzá a ono se to opravdu povedlo. Na přibližně 250 kilometrů dlouhou cestu s námi jel jen Michael, protože ostatní chtěli odpočívat, nebo tam několikrát byli.
Teď se nám hodil Nissan, který byl v ceně domu a tak jsme brzy ráno vyrazili na cestu. Podél pobřeží jsme jeli asi 50 kilometrů a pak jsme zabočili na prakticky opuštěnou silnici Mexico 180D a asi dvě hodiny jeli rovně. Po cestě jsme potkali asi tak dvě auta, čerpací stanice po cestě žádná. Několikrát jsme platili poměrně vysoké mýtné v řádu stovek pesos. U Chichén Itzá jsme zaparkovali na obrovském parkovišti a vydali se skrze ochranku a pokladny objevovat Chichén Itzá, Jako první jsme zamířili k nejznámější místní pyramidě, která se jmenuje Kukulkánova, což je jméno boha slunce a nebes Quetzalcoatla. Tedy takový Zeus místního panteonu -) Pyramida byla bohužel uzavřená a tak jsme slavného Chac Moola neviděli:-( takže v podstatě opakování Egypta, kde bylo během našeho pobytu také vše zavřené.
Naleziště je opravdu obrovské a spousta staveb je úžasně zachovaných. Všude se pohybují prodavači různých cetek, oblečení a originálního indiánského umění. Když jsme zkoumali stavby kousek od Kukulkánovi pyramidy, vyšla z lesa Indiánka s dítětem a nabízely nám vyšívané ubrousky. jako hlavní prodavač vystupovalo to dítě, kterému nebyly asi ještě ani 3 roky! Vůbec si nedokážu představit, že můj Erik by musel tohle dělat, aby neumřel hlady:-( Ubrousek jsme si samozřejmě koupili a dali nějaké to pesos navíc.
Pak jsme se vydali k jedné ze dvou místních cenote, byla to známá studna obětí, do které skočil slavný spisovatel a cestovatel Richard Halliburton. Co mě trochu zklamalo, že ze shora byla hodně zarostlá okolní džunglí a voda v ní se tak dala jen tušit. Kousek od cenote, kde byly obětovány mayské oběti potkáváme místního řezbáře a kupujeme Erikovi píšťalku s jaguárem. Míjíme kolonádu se stovkami sloupů, které držely střechu nad místní tržnicí a míříme směrem k observatoři.
Stejně je mi ale záhadou, jak Mayové, kteří neznali čočky pozorovali hvězdy, pouhým okem to není nic moc. Erik už se touto dobou nehnul z golfek, bylo mu horko a byl už unavený.
I na nás je toho horka trochu moc a proto se ukládáme na trávu a odpočíváme. Mám pocit, že tohle město by bylo ideální procházet tak dva dny, my ale bohužel tolik času nemáme a tak se s úpěním stavíme na nohy a vracíme se zpátky. Lidí je už málo a tak ještě jednou fotografuji slavnou pyramidu, aniž by ji hyzdil nějaký člověk v okolí.
Sedáme do auta a protože máme hlad a tak ještě ještě po cestě stavujeme na večeři v nedalekém městě Valladolid. Na Mexiku je super, že zde češi rozhodně netrpí nedostatkem piva:-)
Cesta pak probíhá v klidu, Michael nás bezpečně veze temným Mexikem až domů, kde už všichni spí.
(No Ratings Yet)
Loading...
