Mexiko 2011 – jak jsem propásl zemětřesení a cesta domů

10. prosince se balíme a opouštíme Casa Manantial poměrně brzy, let do Mexico City nám odlétá už ve 12:35. Loučíme se s Agustinem a domlouváme si noc v hotelu Fiesta Inn Aeropuerto, což by měl být hotel přímo na letišti. Když už jsme zase v DF a máme všechny kufry zjišťujeme, že není jednoduché námi zvolený hotel najít a musíme se zeptat zřízenců na letišti. K hotelu jezdí shuttle a tak si jdeme stoupnout do fronty. Po ubytování v promrzlém pokoji si dáváme sraz na večeři s Agustinem, který také mezitím z Yucatánu dorazil.

Protože je v pokoji fakt zima, tak jdu s recepčním kontrolovat topení a přinášíme přímotop. Po návratu se dozvídám, že zatímco jsem byl v pokoji, bylo poměrně silné zemětřesení s epicentrem někde u Acapulca a v Mexico City dokonce spadla nějaká budova. Sandra, Agustin a Erik dokonce museli z hotelu, protože je personál vyhnal z bezpečnostních důvodů ven, a já to vůbec nezaregistroval! Sandřička tvrdí, že se hýbala podlaha a stoly… No já viděl následky jen v televizi. Na večeři ještě dost dlouho klábosíme, přeci je se zítra zase rozejdeme, my zpět do Evropy a Agustin do USA.

Další den ráno jdeme na snídani do restaurace, která se otáčí nad Mexico City a užíváme si pohled na metropoli zahalenou do smogu.

Po snídani ještě na chvíli bloumáme městem a pak už Agustin míří zpět na letiště. My si bereme taxi a jedeme ještě do centra Mexico City podívat se na Zócalo a užít si neopakovatelnou atmosféru uliček poblíž tohoto náměstí.

Dokonce se tentokrát dostáváme i do největší a nejstarší katedrály v Americe, Catedral Metropolitana de la Asunción de María, což je stavba postavená na místě původního aztéckého chrámu zasvěceného bohu války Huitzilopochtli a prakticky na ní navazuje archeologické naleziště Templo Mayor. Je to dílo jednoho z nejslavnějších conquistadorů, Hernána Cortése. Kdo na tomhle náměstí nebyl, neví co je Mexiko – všude se valí proudy aut, útočí na vás vůně ze stánků s jídlem,

tančí tady různé indiánské skupiny, šamani a čarodějnice,

a do toho všeho projíždějí policejní hlídky na velkých amerických pickupech v neprůstřelných vestách a s těžkými kulomety. Křečovitě jsem držel Erika a Sandřička zase držela nás, abychom se v davu nerozdělili. Protože se blížily Vánoce, vše korunoval obrovský vánoční strom ozdobený asi půlmetrovými zátkami Pepsi Coly. Holt jiný kraj, jiný mrav:-) Nakoupili jsme nějaké drobné dárky a v podvečer se vrátili do hotelu. Ve 21:25 nám letělo letadlo zpátky domů.

Vůbec se nám nechtělo, Mexiko je fantastická země, do které se jistě ještě někdy vrátíme. Let mířil do Amsterodamu a v Praze jsme přistáli 12.12. v půl sedmé večer, do Vánoc zbývalo 12 dní…

(1 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...