Čína 2015 – den šestý – Hong Kong aneb konečně ta správná Čína
Další den ráno jsme na palubě autobusu s pravostranným řízením opustili Shenzen a vyrazili směrem k poslednímu městu, které jsme měli ještě navštívit. Hong Kong ač již součást Činy má pořád vlastní měnu a ke vstupu do něj občan EU nemusí mít vízum. Musí se ale projít imigračním oddělením a to tak, že se musí vystoupit z autobusu i s kufry, projít velkou budovou s imigračními úředníky a na druhé straně na obrovském parkovišti opět najít svůj autobus. Doporučuji, vyfoťte si poznávací značku svého autobusu, jinak ho v tom mumraji nenajdete.
První co vás v Hong Kongu praští do očí je to, že díky dlouhé době, kdy byl britskou kolonií se jezdí vlevo a auta mají volant na pravé straně. Jako v jiných čínských městech se všude tyčí do výšky obytné mrakodrapy, které vzbuzují otázku „a co děti, mají si kde hrát?“. No podle všeho nemají…
Rychle jsme uložili věci do hotelu a s mezinárodním pivním týmem – Čech, Holanďan a Němec jsme vyrazili do víru velkoměsta. Po ulicích se valila auta, skútry na rozdíl od pevninské Číny kouřily a smrděly, na ulicích blikaly poutače a reklamy. Nejprve jsme zamířili na obrovské tržiště koupit dárky, ale bylo to dost složité, nebylo tam prostě téměř nic originálního, vše byly kopie známých značek. Město vypadalo mnohem starší, ale také živější a špinavější než města v Číně, dokonce je možné ještě narazit na zbytky z dob britské nadvlády jako kostely a staré cihlové budovy. K obědu jsme si dali naprosto božské sushi v jedné místní jídelně.
Dalším cílem byl přístav, kde se tyčilo několik obrovských mrakodrapů a z pevninského Hong Kongu se dá zajet na ten ostrovní lodí, která zaručeně pamatuje Brity. Dokonce jsme na vodě zahlédli i džunku! Cena za přeplutí byla dva místní dolary.
Na město padal soumrak a všude se rozsvěcely reklamy umístěné na mrakodrapech. To byl ten správný Hong Kong, který si pamatuji z pohlednice mého strejdy, kterou nám poslal ze svých cest po světě. Pro malého kluka z Československé socialistické republiky něco nemyslitelného, nevěřil jsem tenkrát, že někdy tohle město uvidím.
Jako každý večer jsme si dali pár piv, ale to nejlepší a nejdražší pivo mělo teprve přijít, když Martijn prohlásil, že si musíme dát pivo v nejvyšším místním mrakodrapu, který jak se ukázalo byl na pevninské části. Nasedli jsme tedy opět do lodi a přepluli zpátky a přístavem se vydali pěšky k onomu mrakodrapu. Bylo to dost daleko a náročné, ale nakonec jsme se dostali do nejvýše umístěného baru světa v 490 metrech nad mořem. Jmenuje se Ozone bar a je v nejvyšším patře hong-kongského hotelu Ritz. Pravda – jedno pivo tu stálo přes 20 amerických dolarů a my si jich dali několik, ale stálo to za to! Nad hlavou noční oblohu a pod nohami světla přístavu. Jedno pivo bylo na Tebe strejdo:-)
Pozdě v noci jsme dorazili do hotelu a to byla poslední noc v Číně. Další den, tedy 31. října 2015 už mě čekala jen cesta trvající 12 hodin do Amsterodamu a pak další 2 hodiny domů, do Prahy, kde si mě na letišti vyzvedla Sandřička:-)
(No Ratings Yet)
Loading...
